Březen 2014

reason to breath

26. března 2014 v 20:17 | vanilla
19:48
26.3.
Moje kamarádka mi věří, věří mi ve všem co dělám, a někdy ta víra, věřte mi, není vůbec jednoduchá.
V životě se občas objeví člověk co toho pro vás má spoustu na srdci ale nakonec je jen na vás jestli vezmete jeho slova na vědomí. A pokud máte celoživotní válku v hlavě jako já, jen stěží by jeden člověk nějak podstatně ovlivnil vaše podvědomí. Jediné co by mohl dokázat, je změnit vaše mínění o něm samém.
Asi nedělám žádná ruzumná rozhodnutí, možná jedno-dvě týdně, třeba když se rozhodnu neuvařit si konvici kafe nebo otevřít učebnici literatury. A všechna ostatní rozhodnutí, nejen ta která ovliňují pouze plíseň v koupelně, ale i ta která ovlivní zbytek mého života, mají důvod. Věřím ve zdravý rozum s trochou ironie a pohrdání.
Věřím ve špatné období a věřím v dobré období, ve chvíle plné strachu a stresu ale i radostné zážitky.
Nakonec nevím jak to dopadne, nemluvím o tom jestli natočí miliontý díl Rychle a Zběsile, spíš o tom v co budu tyhle prázdniny věřit. Jestli v rebelii, příjemně zaslepená láskou, budu hrdě posílat sms zprávy. Podpírat padající střechu nad hlavou.
Nebo v rozum.


in front of the gate into manyland

9. března 2014 v 20:13 | stupid baby |  Her destructive life^
Untitled | via Tumblr
...vzdala jsem veškeré naděje na mužskou sensitivitu a sofistikovanost, nehledě na ohled k tak něžnému opačnému pohlaví....muži v mém okolí jsou líní, přehnaně asertivní a nemají smysl pro humor, nehledě na to, že každý druhý je až infantilně narcistický.
Tři řádky o hanbě lidské populace, jakoby psala zarputilá feministka, která doma drží tři otroky, jak jinak než muže, však nejsou autorkou myšleny nijak zle. Vím moc dobře, že i kdybych obrátila svět vzhůru nohama, lidskou povahu nezměním. K zamyšlení je pouze, zda by člověk nejprve neměl změnit sám sebe. A podle jakých hodnot by měl být vůbec souzen.
...Nesnesu pomyšlení, že bychom spolu nebyli. Přitom jsme si tak vzdálení a máme si tak málo co říct. Je to jako ve špatném filmu, co začne zápletkou několika nepředvídatelných situací a rozvine se přímo v Shakespearovský děj.
I když tenhle anglický autor možná napsal spoustu dobrých děl, z mého života by se mu zamotala hlava přesně tak jako se motá mě. Jako od přírody melancholik tápu a bloudím, jako lodě v Bermudském trojúhelníku, mezi svým rozumem a svými city.