Únor 2014

Is it my card?

24. února 2014 v 21:52 | we played chess |  Her destructive life^
I když bych dnes,nebo alespoň tento měsíc měla považovat holocaust za podstatu lidského utrpení.
Trápí mě těď tolik věcí najednou, že se mezi nimi genocida absolutně ztrácí.
Fyzikální zákony mluví jasně, že jakmile ponoříte těleso do kapaliny a nemáte šnorchl nebo kyslíkovou bombu, je velká pravděpodobnost, že se utopíte.
Kulturní vsuvka týkající se Archimeda a jeho poznatků o potápění nijak nesouvisí s moji dnešní ispirací k tvorbě, pouze má přispět k tomu abych se ráno osprchovala, neboť skleróza se u mě začala vyvíjet již v brzkém věku.


Something behind

18. února 2014 v 18:53 | godness
Love we give



Papínkovo Bávo

3. února 2014 v 20:02 | přecitlivělý adult |  Her destructive life^
;)
Mám tu čest, si o půl osmé procítěně předčítat angličtinu na zítřejší kolektivní atestaci. I když běžné konvence upřednostňují sedět u sociální sítě, jako nevzdělanec volím právě na dnešní večer, na radu mého dobrého přítele, nenápadný deník z ještě méně nápadného literárního serveru. (http://www.liter.cz/sbirka-3547)
Pokud se nechám alespoň okrajově inspirovat, kupříkladu 22. květnem 2013, nejenže spotřebuji dvorské textilce veškeré zásoby netkaných textilií ale budu muset zabrousit i do anatomie těla. Autor, dle mého názoru až profesorsky, důkladně popisuje lidskou anatomii.

Když sepisuji řádky do blogu mívám obvykle aktivnější mód. Z prostého důvodu.
BBC news se mi snaží namluvit, že PMS (premenstruační syndrom) je pouze globálně rozšířená pomluva, z čehož soudím že redaktor je buď pod vlivem omamných látek nebo nedejbože MUŽ.
Protože pomluva by nedokázala,během 2 hodin, hambatě vyžrat celou kuchyň.
Jako správná ajťačka, jsem nejprve jedla v nesmyslné poloze s notebookem tam, kam se zrovna dal položit.
V další vývojové fázi, říkejme jí "přesun" jsem se obtěžovala, po jásání mé matky nad koláčem marmelády na prostěradle, přesunout s nářky a s chutí do kuchyně. Konzervativně jsem zaplula na židli u stolu a rozmýšlela strategii.
Ve spěchu jsem úplně přehlédla kakao, které si vařím opravdu málokdy. A dnes po šišce lovečáku, jahodovém jogurtu, křenové omáčce ... a ovocném salátu mi přišlo k chuti dvakrát.
Elegantně jsem se vyhoupla na sektorku a sypala granko rovnou do pusy. Když se mi v krku udělal obrovský a především suchý kakaový kulový vrchlík, bylo nutné to zapít mlékem, párkrát zakloktáte, aby se kakao uvolnilo ze stoliček a je jako od maminky.
Po tomto výpadku mozku, jsem se opět vrhla na deník asociála. Přišla jsem si poněkud bližší té autorově poetičnosti a celkovému smyslu pro detail.
Dnes mě psaní a tvoření uklidňuje, ne všechny věci už mám ve svých rukách.