Listopad 2012

Sense a sensibility

21. listopadu 2012 v 12:22 | Co jsou muži v porovnání s horami... |  Her destructive life^
Z225537582_large

...nebo s kočáry co fungují.
Málokdo, málokdo v dnešní době, radši zůstane sám, než aby seš s davem tvorů, s nepříliš obstojnou budoucností.
Nevím jestli je to výhra, snad jediné co mohu říct, že jsem se asi měla narodit v nějaké jiné době. Nemyslím to špatně, už vůbec bych nerada urazila dnešní život. Ale raději než na dovolenou na kanarské ostrovy, bych se tedy teď raději vrátila do roku 1800. Vyzkoušela bych nelehký pozemský život s knihami a ranními salonky. Prošmejdila bych romantické zámky a parky divotvorných rostlin a donebesahajících stromů.
Koneckonců žádný člověk nemá takovou moc. Snad jen přetvářka a umění mistrů herectví by mi mohla být útěchou.
Mám radost.
Ve škole, liduplné místo, sedím na lavičce a zdá se tak opuštěná i když kolem prochází každých pět minut někdo jiný, nějaká nová tvář a studený průvan. Stejně si nepřipadám, že bych nebyla jediná na planetě. Dvě hodiny, psaní do maličkého sešitu alespoň trochu mohou pomoct mému snažení přežít na této škole.
Dál asi nic... Už je tu zvláštní ticho ..


Tumblr_mdqn5r4hb61rbuw6lo1_400_large

A vision of ecstasy..

12. listopadu 2012 v 18:40 | So Alive... |  Her destructive life^
06498bc20001c9f350a0d018_large

Laces up kids.
Faces up kids.
Eyes up kids.
Bude to lepší, matka mě děsí hrozivými zprávami. S nepodloženým kontextem, neověřenou statistikou a děsivými výsledky.
Běsní jako osmihlavá saň.
Jen neví, že pro tohle všechno jsem se narodila. Nemůžu zářit, pokud nepoznám úplnou tmu.
Lidé trpí, zvířata i příroda. Ale kdo je tak mocný, že hledá kouzlo okamžiku v utrpení. Nikdo, jen obyčejná dívka.
Dívka, narodila se jako dítě smutku, vyrostla ve městě zkázy, a naučila se hledat věci neobyčejné a tajemné v každém koutě plném zármutku.
Ve tmě roste do krásy, jako růže na plném slunci.
V neštěstí rozpíná ruce jako jednorožec křídla.
Tu dívku poznáš, stojí vedle tebe, těch nejdeštivějších dnech.



Seeing is believing...

9. listopadu 2012 v 16:22 | Ahojda děvko ! |  Her destructive life^


Fajn den ^_^
Pokorně doma čučím na Akta X,
ale nebaví mě to ..
realita bolí...
i když je pátek večer ...


Stronger than ever...

5. listopadu 2012 v 10:26 | Lillyena |  Her destructive life^
čaves bitchies!
Docela jsem si zjednodušila práci, když jsem si o víkendu dodělala projekt kaskádových stylů. teď tu sedím v hodině webových prezentací a nudím se u fejsbůku.
Je pondělí a sakra doufám, že tohle pondělí bude alespoň o trochu lepší, než jakékoli jiné pondělí v tomhle nudném roce. protože jinak se z toho půjdu oběsit.
Svůj víkend, myšleno od soboty do neděle, radši ani popisovat nebudu, přitížilo by se mi ještě víc než jak se mi přitěžuje už od včera...
...na téma týdne asi odpovídat nebudu, asi určitě nebudu, nikdy na něj neodpovídám, je to má výsostná přednost- dělat přesně to, co se po mě nevyžaduje.
čáry.máry.
Musím pořád psát, neboť jinak by mi upadly prsty nebo bych nezabránila tomu aby mi přimrzly ke klávesnici. Je tu hrozná zima, pro člověka který je nevyspalý a unavený z prokaleného víkendu. Moc se k tomu nepřidala venkovní teplota, chodit do školy ráno pěšky v -1 000 000 °C není zrovna nic příjemného...
Takhle to vypadá, že si dokážu jen stěžovat ale někdo tak holt je.
Není vždycky posvícení...
Takže jako správná mladá dáma, si jdu pobrečet nad vlastními chybami a do čela svým slzám postavím jednoho mladého muže, který na tom není o nic líp.